Přílet

V neděli nad ránem jsem se s brekem rozloučila s novomanželi Čiberovými :-) a svatebčany ve Znojmě a v neděli odpoledne už zase tekly slzy při loučení se s rodinou na letišti v Praze. Let Praha-Amsterdam probíhal standardně, při klesání mi zalehly a hrozně mě bolely uši. K tomu se ještě přidala rýma a kašel. Skvělý začátek. V amsterdamském letišti jsem šla hledat lékárnu, abych se nadopovala léky a přežila dlouhý noční let Amsterdam-Nairobi. Povedlo se. Do Nairobi jsme přiletěli se zpožděním, v 7 ráno, takže jsem nestihla spoj do Entebbe. Naštěstí další letadlo odlítalo už za hodinu, tak mě tam vecpali a cca 9 ráno jsem konečně přistála v Ugandě! 

Na pasové kontrole mě přivítala milá černoška. O vstupní vízum jsem zažádala a bylo mi přiklepnuto již v Čechách přes internet, takže jsem byla v klidu. Jediné, co bylo na dokumentu trošku zarážející bylo upozornění tučným červeným písmem "WORK PROHIBITED". Neumím lhát, tak jsem úřednici po pravdě řekla, že jsem tu na rok a že jedu pracovat do neziskovky a že o pracovní povolení zažádám hned po příletu. V tu ránu někam odběhla, ale vrátila se s úsměvem, takže všechno pořád OK. Až do momentu, kdy mě požádala o poplatek 50 USD. Na 50 USD jsem jaksi zapomněla a jako frajerka si vyrazila z Čech s 500 Kč a 10 USD v peněžence. Se sklopenýma očima jsem se omluvila, že nemám hotovost a zeptala se, zda je na letišti ATM a zda můžu zaplatit v ugandských šilincích. Úřednice nebyla překvapivě naštvaná (nebo to spíš předstírala) a ochotně se mnou šla přes celé letiště a několik kontrol do příletové haly k bankomatu. Vybrala jsem maximum co šlo (800,000 UGX, to je cca 5700 Kč) a za vízum zaplatila 180,000 UGX. 

Uf, vízum jsem dostala, teď už jen najít moje dvě zavazadla. Chvíli jsem postávala u pásu, kde se pořád dokola točil jeden kufr. Bohužel ne můj. Zaměstnanec letiště mi ochotně sdělil, že žádná další zavazadla z Nairobi nedoletěla. Pořád jsem byla v klidu a šla se zeptat na přepážku, která řeší ztracená zavazadla, kde se stala chyba. Dozvěděla jsem se, že moje zavazadla jsou neznámo kde a že netuší, kdy přiletí. Tahle informace už mě trochu rozhodila. Ale co, jsem pozitivně smýšlející člověk, takže jsem se nenechala příliš zneklidnit a věřila, že zavazadla najdou. 

Před příletovou halou na mě s cedulkou Klara Husakova (cítila jsem se hodně důležitě :-)) čekal řidič. Ochotně mi pomohl s mým malým kufříkem, který jsem měla na palubě s sebou. Do auta jsem začala soukat špatnou stranou (řídí tady vlevo), tak se mi hned vysmál :-). Cesta z letiště do Kampaly trvala cca 90 min. Byla jsem tak hotová, že jsem po chvíli usnula, i když pozorovat, co se děje na silnici a v jejím okolí a povídat si s řidičem bylo nesmírně zajímavý! Nejvíc mě dostalo množství policejních aut a policistů na korbách aut se samopaly. Jinak bída a špína stejná jako jinde v Africe. 

Do kanceláře jsme dorazili kolem poledne. Všichni mě mile přivítali a když viděli, jak blbě vypadám, smrkám a kašlu, poslali mě domů vyležet se. To mě potěšilo, obzvlášť po mé předchozí komunikaci s HR manažerkou, která na mě naléhala, abych přiletěla dříve s tím, že pracovní doba začíná v 8 ráno.

Tak tady budu první měsíc bydlet (Maria´s place)

 Ten bungalov vlevo je můj