Tenhle příspěvek jsem
chtěla věnovat tomu, proč jsem v Ugandě a co tady budu dělat. Jelikož jsem
ale o rozepsaný článek přišla, rozhodla jsem se dnes napsat o něčem úplně jiném
a pro vás čtenáře možná zajímavějším...
První víkend
v Kampale byl plný nových zážitků – napsala jsem první článek na blog,
zajistila si připojení k internetu, našla si s kolegyní pronájem,
nakoupila dobré a levné pivo. Prostě paráda. V neděli večer jsem tohle
nadšeně povídala mamce na Skypu. Během hovoru vypadl proud. Kamarádi, co
v Africe žili, mě předem upozorňovali, že tohle je tady naprosto normální.
Zarazilo mě ale, že v domku domácích (jen pár metrů ode mne) se svítilo.
Chvilku jsem čekala, jestli proud nenaskočí, ale nic se nezměnilo. Šla jsem se
tedy domácích zeptat, co s tím. Chtěla jsem zamknout dveře, ale v zámku
nebyl klíč (asi jsem ho položila někde uvnitř a nechtělo se mi ho v té tmě
hledat). Vzhledem k minimální vzdalenosti i vzhledem k tomu, že náš společný
pozemek je obehnán vysokou zdí, vyrazila jsem jen tak zeptat se, co je s
elektřinou. Domácí nebyli doma. Otevřel mi jeden z mladíků (pomocná síla) a
řekl mi, ať mu dám dvě minuty. Nechtělo se mi na něj čekat, takže jsem se
otočila a hned se vracela (tzn. byla jsem pryč cca půl minuty).
Už z dálky jsem
měla pocit něčeho podezřelého. Když jsem se přiblížila k bungalovu,
zasvítily na mě oči a pak už jsem viděla jen obrys postavy zdrhat ze dveří
s mými věcmi úzkou uličkou mezi domkem a plotem. Začala jsem volat o pomoc
a rozeběhla se za ním. Do té uličky se mi za ním ale nechtělo – nevěděla jsem,
jestli nemá zbraň nebo nůž. Jenom jsem křičela a čekala, až mi někdo přijde na
pomoc. Až po chvíli se objevili ti dva kluci od domácích a já si naivně
myslela, že se za zlodějem rozběhnou. To jsem se ovšem mýlila. Tvářili se
vyděšeně a jen opatrně pomalými kroky obešli dům. Nikoho samozřejmě
neviděli...
Přišla jsem o
notebook, 3 mobily, úplně nový foťák, objektiv, doklady, peníze, kreditky a co
je nejhorší, ten zmetek mi sebral i pas. Klíč se nenašel, takže jsem se
dovtípila, že když jsem mluvila na Skypu, zloděj mi vypnul proud, šlohl klíč ze
zámku (větrala jsem) a čekal, až vyjdu ven...
Po cca 15 minutách
dorazil na místo činu pan pojicajt. Se samopalem v ruce. Udělal kolečko
kolem bungalovu a na nic nepřišel. Neměl ani psa. Protože jsem slušně
vychovaná, nabídla jsem mu pití (vodu, což je dle křížovek nejzdravější nápoj).
On ale neprojevil žádné nadšení pro zdravou výživu a ptal se, co všechno
mám k pití. Vyžádal si bílé víno. Nalila jsem mu skleničku. Během
sepisování mé výpovědi (ručně na pomačkaný kus papíru) se neostýchal sám si
dolévat. Než odešel, zeptal se, co s tím zbytkem v lahvi (nechal tam
cca 100ml). To už jsem opravdu žasla, ale s úsměvem mu odvětila, že si
zbytek může samozřejmě odnést s sebou. Nebyl překvapen a lahev si se
samozřejmostí odnesl. Aspoň, že poděkoval...
Z bungalovu jsem
se ještě téhož večera vystěhovala do vedlejšího domečku ke kolegyni Charlotte,
která tam měla volný pokoj. Tam budu do příštího víkendu, kdy se společně
stěhujeme do podnájmu.
Já poslední dny řeším,
jak dostat nový pas, jak se dostat k mým bankovním účtům, telefonním
číslům atd. Podle výsledku jednání se všemi institucemi to vypadá, že jsem
první občan ČR, který je dlouhodobě v zahraničí a něco takového se mu
přihodilo. Na veškerých telefonních linkách bank a telefonních operátorů mě
posílají do háje s tím, že mi nemohou pomoci, protože kartu mi do
zahraničí poslat nemohou; přístup do internetového bankovnictví bez kódu, který
mi chodil na telefonní číslo, nedostanu; na novou sim kartu poslanou do Ugandy
můžu taky zapomenout. Navíc si bez pasu neotevřu ani tady bankovní účet,
takže nápad, že by mi mamka poslala peníze sem a já používala místní kartu,
také není realizovatelný.
Třešničkou na dortu je
už jen to, že se pro nový pas budu muset otočit v ČR, protože nejbližší
ambasáda v Nairobi mi pas vystavit nemůže. Nejbližším zastupitelským
úřadem s touhle pravomocí je ten v Addis Abebě. Musela bych tam letět dvakrát a
pro zhoršenou bezpečnostní situaci by mě tam místní zaměstnavatel ani
nepustil.
Jo, a ty dva kluky,
kteří ten večer byli sami doma a měli pozemek hlídat, zavřeli do cely
předběžného zadržení. Prý v tom mají určitě prsty. Já si samozřejmě nejsem
jistá, ale tady se s tím nepářou a když mají podezření, očividně
podezřelého hned zabásnou.
Takže závěrem něco
pozitivního - komu se po mně stýská, před Vánoci nejspíš budu v Praze :-)...
Žádné komentáře:
Okomentovat